APOSTOLIC VISIT
OF HIS HOLINESS BENEDICT XVI
TO THE CZECH REPUBLIC
(SEPTEMBER 26-28, 2009)
HOLY MASS ON THE LITURGICAL MEMORIAL
OF SAINT WENCESLAUS, PATRON SAINT OF THE CZECH NATION
HOMILY BY THE HOLY FATHER
Esplanade on the Way to Melnik in Stará Boleslav
Monday, 28 September 2009
Homilie při slavení Eucharistie ze slavnosti sv. Václava
Stará Boleslav, 28. září 2009
(Video)
Páni kardinálové,
ctihodní bratři v biskupské a kněské slubě,
drazí bratři a sestry,
milí mladí přátelé,
s velikou radostí se s vámi setkávám dnes ráno, kdy se chýlí ke konci má apoštolská cesta v milované České republice. Všechny srdečně zdravím, především pana kardinála arcibiskupa, jemu jsem vděčný za slova, která mi přednesl vaším jménem na začátku této eucharistické slavnosti. Svůj pozdrav adresuji i dalším kardinálům, biskupům, kněím a zasvěceným osobám, představitelům laických hnutí a sdruení, a obzvláště mládei. Vítám pana prezidenta republiky, jemu srdečně blahopřeji k jeho jmeninám; blahopřání posílám všem, kdo nosí jméno Václav, a celému českému lidu v den jeho státního svátku.
Dnes ráno nás u oltáře sjednocuje slavná vzpomínka na mučedníka svatého Václava, jeho relikvie jsem před mší svatou uctil v bazilice jemu zasvěcené. Svou krví skropil vaši zem. Jeho orlice, kterou jste vybrali jako znak mé návštěvy zde – před chvílí to připomněl váš kardinál arcibiskup – je historickým symbolem vznešeného českého národa. Tento veliký světec, kterého rádi nazýváte „věčným“ kníetem Čechů, nás zve, abychom vytrvale a věrně následovali Krista, vybízí nás, abychom byli svatí. On sám je vzorem svatosti pro všechny, obzvláště pro ty, kteří řídí osudy společnosti a národa. Avšak ptáme se: je svatost v dnešní době ještě aktuální? Anebo je to spíše něco, co je málo přitalivé a nedůleité? Nehledají se dnes více úspěch a lidská sláva? Avšak jak dlouho trvá a jakou cenu má pozemský úspěch?
Minulé století – a vaše země toho byla svědkem – vidělo padnout nemálo mocných, o nich se zdálo, e dosáhli výšin takřka závratných. A najednou byla jejich moc pryč. Ti kdo popírají Boha, a v důsledku toho postrádají úctu k člověku, mají – zdá se – snadný ivot a dosahují materiálního úspěchu. Stačí však nahlédnout pod povrch a zjistíme, e tito lidé jsou nešťastní a nespokojení. Pouze ten, kdo v srdci uchovává posvátnou „bázeň Boí“, má důvěru i v člověka a dokáe věnovat svůj ivot vytvoření spravedlivějšího a bratrského světa. Dnes je třeba lidí „věřících“ a „věrohodných“, připravených rozšířit do kadé oblasti společnosti ty křesťanské zásady a ideály, jimi se inspiruje jejich jednání. To je svatost, univerzální povolání všech pokřtěných, které je vede, aby plnili své povinnosti věrně a s odvahou, aby nehleděli na vlastní sobecký zájem, ale na společné dobro, a hledali v kadém okamiku Boí vůli.
V evangeliu jsme k tomu zcela jasně slyšeli: „Neboť co prospěje – říká Jeíš – člověku, kdy získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Mt 16,26). Pán nás tak vybízí, abychom si uvědomili, e skutečnou hodnotu lidské existence nelze měřit jen pozemskými statky a pomíjivými zájmy. Nejsou to hmotné věci, které by uspokojily nesmírnou touhu ukrytou v srdci kadého člověka po nalezení smyslu vlastního ivota a po štěstí. Proto Jeíš neváhá navrhnout svým učedníkům „úzkou“ cestu svatosti: „Kdo však svůj ivot pro mne ztratí, nalezne ho“ (v. 25). A dnes ráno nám jasně opakuje: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kří a následuj mě!“ (v. 24). Jistě, je to tvrdá řeč a je těké ji přijmout a uskutečnit. Svědectví světců a světic nám však dokazuje, e je to moné, svěří-li se člověk Kristu a spolehne se na něj. Příklad svatých povzbuzuje kadého, kdo si říká křesťan, aby byl důvěryhodný, tedy il v souladu s principy víry, kterou vyznává. Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka; je třeba jím skutečně být. A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boí, nevynáší sebe, nýbr nechává skrze sebe prosvítat Boha.
To je i poučení ze ivota svatého Václava, který měl odvahu dát přednost království nebeskému před kouzlem pozemské moci. Jeho pohled se nikdy neodloučil od Jeíše Krista, který za nás trpěl, a dal nám tak příklad, abychom šli v jeho stopách, jak píše svatý Petr v druhém čtení, které jsme před chvílí slyšeli. Jako Pánův poslušný učedník, mladý kníe Václav zůstal věrný učení evangelia, je mu vštípila jeho svatá babička, mučednice Ludmila. Proto ještě předtím, ne se pustil do budování pokojného souití ve své vlasti a se sousedními zeměmi, postaral se, aby upevnil křesťanskou víru. Proto povolával kněze a stavěl kostely. V první staroslověnské „legendě“ čteme, e „přisluhoval sluebníkům Boím, mnohé kostely zdobil zlatem“ a e „všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté miloval“. Od Pána se naučil být „milosrdný a milostivý“ (resp. alm) a prodchnut duchem evangelia dokázal odpustit i bratru, který usiloval o jeho ivot. Právem ho proto vzýváte jako „dědice“ svého národa a ve vám dobře známé písni jej prosíte, aby mu nedal zahynout.
Václav zemřel jako mučedník pro Krista. Je zajímavé si povšimnout, e Boleslav se sice bratrovradou zmocnil praského kníecího stolce, avšak koruna, kterou si pak vkládali na hlavu jeho následníci, nenesla Boleslavovo jméno. Nese naopak jméno svatého Václava, na svědectví, e „trůn krále, který soudí chudáky spravedlivě, bude stát navěky“ (srov. dnešní liturgie hodin). To lze hodnotit jako zázračný zásah Boha, který neopouští své věrné: „Nevinný poraený zvítězil nad krutým nepřítelem stejně jako Kristus na kříi“ (srov. Legenda o svatém Václavu), a krev mučedníka nevolala po nenávisti a pomstě, ale po odpuštění a míru.
Drazí bratři a sestry, poděkujme společně v této Eucharistii Pánu, e vaší vlasti a církvi dal tohoto svatého panovníka. Zároveň se modleme, abychom jako on i my rozhodným krokem putovali ke svatosti. Je to samozřejmě těké, neboť víra je stále vystavována mnoha zkouškám; kdy se však necháme přitahovat Bohem, který je Pravda, bude náš krok pevný, protoe poznáme sílu jeho lásky. Ké tuto milost získáme na přímluvu svatého Václava a dalších svatých ochránců českých zemí. Ať nás ochraňuje a vdy nám pomáhá Panna Maria, Královna míru a Matka lásky. Amen!
© Copyright 2009 - Libreria Editrice Vaticana
Copyright © Dicastero per la Comunicazione - Libreria Editrice Vaticana